Proč volím komunisty

Tahle naše Česká země není pro „staré lidi“

Jsem podruhé nezaměstnaný, a to jen proto, že zde lze beztrestně tunelovat. Pracoval jsem v pěti zaměstnáních: první dvě byla ve státním sektoru, zbytek v soukromém. Dvě ze tří soukromých firem se staly obětí tunelování – jak symptomatické pro dnešní dobu. Já a mnozí jiní jsme přišli o práci, aby si nějací gauneři koupili další auta, vily, jachty. Skoupí akcie firmy, maso sežerou, vyplivnou kosti a jdou o dům dál.

Znova procházím tím ponižujícím kolotočem hledání práce – když už se člověk vůbec dočká odpovědi, je to něco ve smyslu „my se vám ozveme“ (rozuměj: už nás neotravujte) nebo „opravdu si velice vážíme vašich zkušeností, ale s politováním vám oznamujeme, že byla dána přednost jiným kandidátům“ (rozuměj: jste starý).

Je mi 43 let a připadám si jako obtížný hmyz tváří v tvář arogantním manažerským a personalistickým frikulínům (krásný český novotvar z free, cool a in), navíc neumím anglicky, byť se to dnes požaduje pomalu i po řidiči ještěrky. Dělal jsem vždy v českých firmách s českými lidmi; co jsem tedy měl dělat - každý rok platit desetitisíce za kurs angličtiny, aby byla stále „živá“?

Národ demograficky stárne, ale my zde máme kult mládí. Chcete-li být úspěšní musíte být (či mít): týmový hráč s tahem na branku, iniciativní, aktivitní, asertivní, dynamický, flexibilní, kreativní, precizní, odolný vůči stresu, orientován prozákaznicky a proaktivně, optimistický, s ochotou cestovat, mít zdravé ambice, english musíte mít fluent psanou i mluvenou (ano, i takovýchto jazykových hrůz jsou někteří frikulíni schopni), komunikativní, přátelský, mít osobní nasazení a schopnost stanovit si priority, mít schopnost zapálit se a žít daným produktem, vítat možnost cestování po celé ČR či Evropě, radostně přijímat nové výzvy, přenášet rádi své nadšení pro agilní vývoj na ostatní… A tak dále v duchu imbecilních frází novodobého manažerského n e w s p e a k u .

Je mi zle, když si pomyslím, že mě čeká dalších dvacet dva let, rvát se o to, aby se člověk uživil v tomto vlčím systému. A bude to – pokud se stávající trendy nezmění – stále těžší.

 Když přijde člověk o práci 5 let před důchodem – kde jej vezmou? Manuální pracovník už není tak zručný, nemanuální už nemá tak pružný mozek. Zbývá předčasný důchod, který je nižší a člověk je tak potrestán… za stáří. Kdo se důchodu nedožije, při stále se zvyšující hranici důchodového věku, ušetří státu ještě víc.

V páté třídě, na konci sedmdesátých let, mně a pár dalším výtečníkům náš třídní učitel vyčítal, že si nevážíme toho, že máme co jíst, a že naši rodiče mají práci, že si nedokážeme představit, jaké to bylo dříve. Proč by nás měla zajímat navždy mrtvá minulost, říkali jsme si. U nás socialismus zvítězil a postupem času měl zvítězit na celém světě, tak nás to učili, tak jsme tomu věřili. A hle, co se za zpěvu Sirén o svobodě a demokracii o jednu dekádu později nastartovalo – pane učiteli, přijměte moji omluvu, ať již jste mezi námi nebo ne. Jeden známý komentoval někdejší politická školení – o socialismu nám lhali, ale o kapitalismu ne.

Petr Cibulka, který – pokud mě paměť neklame – vystupoval již krátce po tzv. sametové revoluci s tezí, že se jedná o privatizační puč, byl přehlížen jako zahořklý člověk, jemuž nenávist zaslepila rozum. Vždyť přede, ehm, láska a pravda zvítězila, že. Jenomže ona především zvítězila neviditelná, ale opravdu neviditelná (a beztrestná) ruka trhu. Komu se dnes, po 22 letech rozkrádání, korupce a rdoušení střední třídy, zdají jeho slova neadekvátní?

Můj kamarád, který byl dlouhodobý volič ODS, mi řekl, že bude volit komunisty. Proč komunisty – protože nekradou. Už ho nezajímají programy, tak jako tak irelevantní ve snaze politiků si především nahrabat. Tak se nám dnes smrskly ideje – volit ty, o kterých si myslíme, že nebudou týrat tuto zem. Když i takový John Bok, kterého nikdo nemůže podezřívat ze sympatií ke komunistům, má ve svém článku podobně zahořklý tón, co se jiného stalo, než že naše polistopadové panstvo dokonale zdiskreditovalo demokracii, popř. nastolilo to, čemu se dnes s oblibou říká demokratura?

Proč je stále více slyšet slova „zlatí komunisté“? Kde jsou ty časy, kdy to stálo „za h….no?“.

Vždyť komunisté kradli také, řeknou mnozí. Ano, ale kradli s mírou a ne na pět generací dopředu. Proti rezidencím dnešních špiček jsou vily tehdejších komunistů chudičkými chatkami skromných milovníků přírody.

Vždyť komunisté zavraždili Horákovou, Slánského a další, řeknou mnozí. Je tento režim humánnější, když nevraždí lidi přímo? Kolik životů mají na svědomí exekutoři, právníci, tuneláři a jiné hyeny? Může si umýt ruce jako Pilát? Ve svém okolí znám jeden případ člověka po padesátce, kterého propustili z práce. Novou práci a obživu si v této době, posedlé kultem mládí a dravosti, nenašel a spáchal sebevraždu. Měl ženu a dítě, byl dobrý člověk, jediná jeho chyba byla, že neobstál v surovém darwinismu dnešního kapitalismu.

Vždyť komunisté opovrhovali lidmi, řeknou mnozí.

Snad ano, ale nedávali to tak najevo a neopovážili se označovat lidi jako lůzu a plebs, jako nynější mocipáni.

Vždyť za komunistů se musela držet huba a krok, řeknou mnozí. A dnes ne? Zvláště v dnešní době se ve strachu o práci nechají lidé šikanovat. Dříve jsme měli ideologický náhubek, dnes ekonomický.

Vždyť za komunistů byla dvojí morálka, řeknou mnozí. Ano a někteří pochopili tento nešvar tak, že pro jistotu nemají morálku žádnou – to je lepší? Že se jinak mluvilo doma a jinak na veřejnosti, platí i dnes – zkuste v současné době říci křivé slovo o některých dnešních posvátných kravách, např. o multikulturalismu nebo o tzv. diskriminovaných, sice nepůjdete do vězení, ale budete dehonestováni, v lepším případě ignorováni. (PS.Znáte případ p.Smetany, který namaloval na plakáty politikům tykadla?)

Vždyť především komunisté se po sametu dostali k majetkům, díky předchozím vazbám, řeknou mnozí. Odhaduji, že to především byli ti, co „byli u komunistů“, prospěcháři, tedy ti, kteří dnes budou věřící, zítra ateisté, pozítří komunisté, další den kapitalisté a další třeba feudalisté – podle toho, kde je plné koryto.

Vždyť komunisté a jejich 40 let plánovaného hospodářství mohou za dnešní ekonomický marasmus, řeknou mnozí. Je však zajímavé, kolik stovek miliard bylo po „tzv. jejich špatném hospodaření v republice“ k rozkradení novým panstvem, podvodníky, vládou apod.

Stát nebyl do r. 1989 zadlužen!!! Ovšemže se potom díky tempu a kontinuitě rozkrádání můžete dalších dvě stě let vymlouvat na 40 let socialismu, že páni politici?  Vždyť za komunistů nebyla svoboda, řeknou mnozí. Jenže svobody se nenajím, navíc dnes tu máme svobodu krást na jedné straně a svobodu se nechávat okrádat na straně druhé. Když jsem sledoval film Sama v čase normálnosti, příběh z doby normalizace, éry – jak se dnes s oblibou říká – bezčasí a šedě, kdy se strach vplížil i do snů, žádnou tíseň jsem nepociťoval, naopak jsem si říkal – jak rád bych vyměnil tehdejší starosti za dnešní. Nesnášel jsem stádovité první máje a jiné manifestace, fronty a ideologické fráze (ty, co se týče pitomosti, jak píšu výše, dnešní manažeři mnohonásobně překonali), ale to bylo vše. V rodině jsme na politiku občas zanadávali, ale vcelku jsme politikům věřili, i směru, kterým nás vedli. Na rozdíl od dnešní naprosté deziluze, kdy začít debatu o politice je spolehlivý recept, jak si zkazit náladu.

Vždyť za komunistů nešlo svobodně cestovat, řeknou mnozí. To dnes nemohu také, protože na cestování nemám peníze, jako řada dalších obyčejných lidí.

 Ovšem v okruhu blízkého pohraničí je tato svoboda cestovat potřebná více než kdy jindy: abychom s nižší kupní silou mohli nakupovat levněji než u nás v zemích s vyšší kupní silou. Že to kandidát na prezidenta P. Sobotka považuje za pozitivum, je buďto ukázkou cynismu nebo hlouposti.

A ty fronty za komunistů? -řeknou mnozí. Nu ano, dnes se fronty na banány nestojí, dnes se stojí fronty na pracovních úřadech. Víte, že bych raději stál frontu na banány?

Říkal jsem si, co se to s touto zemí stalo, když je dnes možné, aby exekutor nezaplacenou pokutu v MHD vyšrouboval na desetitisíce, aby telefonní operátoři, banky a státní úředníci neomaleně okrádali občany, aby podomní prodejci elektřiny lhali lidem o slevě, aby je přiměli uzavřít nevýhodnou smlouvu, aby důchodci na předváděcích akcích trpěli hlad a žízeň, hrozby, že nebudou dovezeni domů a další odporné praktiky, jen proto, aby byli donuceni ke koupi nehorázně předražených zbytečností?

Aby byl člověk pořád ve střehu, kdo se ho chystá obelhat, okrást, přepadnout? Jenže lidé jsou pořád stejní a těchto zrůd je asi v každé době zhruba stejné procento – to jen těmto nový režim jim umožnil vylézt z děr.